pod květu.gif
Žádná setkání nejsou náhodná...
pod květu.gif.png
Splněný sen ...

Splněný sen ...

potkat anděla,už tady,na zemi
pod květu.gif.png
Osudové setkání

Osudové setkání

... můj velikánský vzor
pod květu.gif.png
...vzpomínka...
...zkuste se zaposlouchat...je to krása ...
pod květu.gif
Opište prosím kontrolní kód "8563"
pod květu.gif

Zamyšlení - pro každý den

citat-nejvetsi-stesti.png
Nic už.png
pomněnky-  na stránky.gif
„Nejšťastnější lidé nemají to nejlepší ze všeho
- ze všeho prostě to nejlepší udělají.“.
pomněnky-  na stránky.gif
Obyčejným přáním chci se ptát, jestli křídla andělů uslyší ti malí,
kteří nejvíc z oken vyhlíží...
Kam se vytratily tradice a proč staří v domovech smutní??
Proč nevážíme si zdraví a děti své odkládáme jak použitý papír??
Je vám taky občas tak smutno? Proto přeju těm malým a opuštěným,
co pro mámu pláčí,
proto přeju těm starým, kteří z oken domovů vyhlíží, často marně, své nejbližší,
a také těm nemocným a všem ostatním se skrytou bolestí v srdíčku
- tiše, tichounce zapalte svíčku,
smutek pomalu odplouvá. Jsou lidé, kteří na vás myslí..., slyšíte??
To andělé mávají křídly a je slyšet jejich hlas..., dary zdraví a štěstí nesou v náručí..
list-srdce.jpg
pomněnky na stránky.gif

Prosba pro všední den (A.de Saint Exupéry)

Neprosím o zázrak, Pane, ale o sílu pro všední život.

Nauč mě umění malých kroků.

Učiň mě hledajícím i nalézajícím.

Učiň mě sebejistým v pravý čas.

Obdař mě jemnocitem, abych dokázal odlišit prvořadé od druhořadého.

Prosím o disciplinu, abych jen tak neproklouzl životem a rozdělil si rozumně své dny, abych neprospal záblesky světla a vrcholy a abych si aspoň tu a tam našel čas na umělecký zážitek.

Dovol mi přesvědčit se o tom, že pouze vzpomínat na minulost či snít o budoucnosti mi nepomůže.

Pomoz mi co nejlépe zvládnout to, co je nejbližší, pomoz mi pokládat právě prožívanou hodinu za nejdůležitější.

Ochraň mě před naivní vírou, že v životě musí jít všechno hladce.

Dej mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky, neúspěchy a zklamání jsou přirozenými součástmi života, kterými rosteme a dozráváme.

Připomínej mi, že srdce se často staví proti rozumu.

Pošli mi v pravou chvíli někoho, kdo má odvahu říci mi pravdu s láskou.

Ať vždycky nechám Tebe i ostatní domluvit.

To nejdůležitější si člověk neříká sám, to nejdůležitější mu bývá řečeno.

Chléb každodenní dej mi pro tělo i duši, projev Tvé lásky, přátelské echo, a aspoň tu a tam náznak, že jsem užitečný.

Vím, že mnoho problémů se řeší NEděláním. Dej mi trpělivost, abych dokázal čekat.

Ty víš, jak velmi potřebujeme přátelství. Dej, abych dorostl této nejkrásnější, nejtěžší a nejriskantnější a nejněžnější záležitosti života.

Vnukni mi pravou chvíli a pravé místo, kde mohu zanechat balíček dobra, slovy i beze slov.

Chraň mne před strachem, že bych mohl promarnit svůj život.

Nedávej mi, co si přeji, ale to, co potřebuji.

Nauč mě umění malých kroků...
pomněnky-  na stránky.gif
Je obrovský rozdíl mezi tím, vydělávat velké množství peněz a mít mnoho ze života.
trell2da1st-angel-wings-2-2.jpg
Pokud se budeš alespoň pět minut denně věnovat umění vděčnosti, objevíš bohatství
života, které hledáš. I ona osoba, kterou jsi použil pro svůj příklad, jistě nakonec přijde na to,
že je stále dostatek věcí, za které by mohla být vděčná i přes všechny finanční obtíže.
Zeptej se člověka, zdali je stále zdravý, zdali si zachoval svoji dobrou pověst a zdali mu zůstala jeho rodina.
Zeptej se jej , zdali mu zůstala výsada být občanem této nádherné země a jestli má pořád střechu nad hlavou.
Možná že mu nezůstalo nic kromě schopnosti tvrdě pracovat a uskutečňovat velké sny. A to jsou přece věci, za které by měl být vděčný. Všichni máme hodně toho, za co bychom měli být vděční.

I ptáci, kteří zpívají venku na parapetu, by se měli jevit jako dar člověku dost moudrému na to, aby si tento dar uvědomil.
pomněnky-  na stránky.gif
kroky.jpg
Prožívej si dětství svých dětí
„Máloco je tak důležité jako být součástí dětství svých dětí.
Jaký má význam šplhat po žebříku kariéry, když nebudeš u toho,
až tvoje vlastní dítě udělá první kroky?


pomněnky-  na stránky.gif
Fotografie1827.jpg

...konec srpna a vůně chmele...
...cesta brzy ráno mokrou trávou na chmelnici...
...co nejlíp natřást věrtel a oběd do ešusu...
...večer nebe plné hvězd a hlava plná snů a plánů...


...taky jste to v mládí prožili?....





pomněnky-  na stránky.gif
stromm.jpg


...Pomodlil se k stromům
a ty ho přijaly mezi sebe....
Síla, která vyvěrala z kořínků, ho obklopila...
když Slunce vyšlo, byl připraven jít...






pomněnky-  na stránky.gif
Na co ti je, že vlastníš největší dům v okolí, když ti nezbývá čas na to, abys z něj vytvořil domov?
pomněnky-  na stránky.gif
pomněnky-  na stránky.gif
Petr a kouzelná nitka.

Petr byl živý malý chlapec, kterého měl každý rád — jeho rodiče, přátelé i učitelé.
Měl ale jeden nedostatek.

Petr nedokázal žít v přítomnosti, nenaučil se užívat si života.

Když byl ve škole, snil o tom, aby už byl venku a mohl si hrát. Když byl venku a hrál si, snil o svých letních prázdninách. Neustále byl zasněný, neustále chtěl být někde jinde , a nikdy se proto nedokázal radovat z krásných chvil, které provázely jeho život.

Jednoho rána se Petr procházel v lese nedaleko od domova..
Padla na něj únava, a tak si sedl pod strom a zdříml si. Po několika minutách spánku zaslechl, jak někdo volá jeho jméno. ,Petře, Petře!' ozýval se pronikavý hlas někde vysoko.
Pomalu otevřel oči a s ohromením hleděl na prazvláštní ženu, která stála nad ním.
Muselo jí být přes sto let a její bílé vlasy jí zakrývaly záda jako deka. Ve vrásčité ruce držela kouzelnou kuličku, v jejímž středu byl otvor a z něj visela dlouhá, zlatá šňůrka.
,Petře,' pronesla ona stará žena, ,tohle je nitka tvého života. Jestliže za ni trošku zatáhneš, hodina ti uplyne jako vteřina. Pokud zatáhneš o něco víc, za minutu ti uběhnou celé dny. A pokud zatáhneš ze všech sil, za pár dní uběhnou měsíce a roky.'
Petrovi se kulička velice zalíbila. ,Můžu si ji nechat?' zeptal se. Stařena se rychle sehnula
a chlapci dala kuličku do ruky.

Druhý den seděl Petr ve škole a nudil se. Náhle si vzpomněl na svoji novou hračku. Zatáhl trošku za šňůrku a naráz byl jako kouzlem doma a hrál si na zahradě. Teď si teprve uvědomil, jakou má ona kouzelná nitka moc.
Brzy j e j přestalo bavit být malým školákem. Chtěl se stát starším chlapcem a vyzkoušet si, co by všechno mohl prožít. Vytáhl znovu kuličku a zatáhl za šňůrku. Naráz z něj byl mladý jinoch a měl krásnou přítelkyni Elisu. Nicméně pořád nebyl spokojen, neboť se nikdy nenaučil užívat si přítomné chvíle a malých zázraků každodenního života.
Začal tedy snít o tom, jaké to bude, až bude dospělý. Znovu zatáhl za nitku a během vteřiny
uplynulo mnoho let. Nyní z něj byl muž středního věku,Elisa byla jeho manželkou a dům byl plný jejich dětí. Ale Petr si povšiml i něčeho jiného. Jeho kdysi černé vlasy byly nyní protkány stříbrnými nitkami a jeho mladistvá matka, kterou tolik miloval, zestárla a zchřadla. Ale ani nyní se Petr nedokázal radovat z přítomného okamžiku a žít právě teď. Ještě jednou tedy zatáhl za šňůrku a čekal, co se stane. Stal se z něj devadesátiletý stařec, jeho husté černé
vlasy zbělely jako sníh a j e h o krásná žena Elisa již byla několik let po smrti. Jejich děti opustily domov a žily vlastním životem.
A v tu chvíli, poprvé za celý život, si Petr uvědomil, že se nikdy nenaučil zastavit a vychutnat
si kouzla přítomné chvíle. Nikdy si nenašel čas a nešel s dětmi na ryby, nebo nevzal svou ženu Elisu na večerní procházku při úplňku. Nikdy nezasadil strom nebo nepřečetl ani jednu z těch nádherných knih, které čítávala jeho matka. Místo toho proběhl životem bez zastavení, aniž j e n zahlédl, co všechno dobrého na něj po cestě čekalo. Když si to uvědomil, velmi jej to rozesmutnilo.
Vyšel z domu ven a šel do lesa, do stejného lesa, ve kterém se procházíval jako malý chlapec.
Když do onoho lesa vešel, všiml si, že malé doubky, které byly semenáčky, když byl malým
chlapcem, se nyní proměnily ve vzrostlé stromy a ze samotného lesa se stal nádherný kus přírody. Ulehl na trávu pod strom a upadl do hlubokého spánku. Netrvalo dlouho
a uslyšel, jak někdo volá jeho jméno. Vzhlédl a s úžasem spatřil, že to není nikdo jiný než ona stařena, která mu kdysi darovala onu kouzelnou kuličku se zlatou šňůrkou. Zeptala se jej : Jak se ti můj dárek líbil?' Petr neváhal a odpověděl podle pravdy. ,Nejprve se mi líbil, ale nyní ho nenávidím. Celý život mi utekl mezi prsty a já jsem neměl příležitost si jej užít. Jistě, potkaly by mne i chvíle zármutku, ale já jsem si neužil ani radosti. Cítím se uvnitř velice prázdný,
neboť jsem promrhal dar prožít si svůj život.'
,Jsi velmi nevděčný,' řekla ona stará žena. ,Ale i přesto ti splním jedno poslední přání.'
Petr se na moment zamyslel a poté spěšně odpověděl: ,Chci se tedy stát znovu malým chlapcem a začít znovu.'
Poté znovu upadl do hlubokého spánku a za chvíli znovu uslyšel, jak kdosi volá jeho jméno. ,Kdo to tentokrát může být ? ' podivil se pro sebe.
Když otevřel oči, spatřil, jak vedle jeho postele stojí jeho matka. Vypadala mladistvě a vyzařovalo z ní zdraví. Petr si uvědomil, že ona stařena z lesa mu opravdu splnila i jeho poslední přání a on se mohl znovu vrátit na začátek svého života.
,Pospěš si Petře, vstávej, nebo přijdeš pozdě do školy,' říkala Petrovi j e h o matka. Petr vyskočil z postele a od onoho rána začal žít život naplno.
Žil životem plným drobných radostí, vítězství a potěšení. A to se mu podařilo jen proto, že přestal obětovat přítomnost snům o vzdálené budoucnosti. Naučil se, jak žít nyní a teď."


autor: Robin S. Sharma

pomněnky-  na stránky.gif
cesta.jpg
Cesta nemusí být dlážděna kamením,
ale může být lemována květinami.
Cesta nemusí vést bodláčím,
ale může vonět rozkvetlým tymiánem.
Cesta nemusí být dlouhá štreka,
ale může být poutí za zapadajícím sluncem.
Cesta nemusí znamenat možnost klopýtnutí,
ale příležitost k tanci.

Život nemusí být cesta za štěstím,
ale štěstím z dobré cesty...


Ladislav Zelinka



pomněnky-  na stránky.gif
šeřík.jpg
Na zahradě mi teď „kvetou vzpomínky“.
Vždycky, když zavane vítr a s ním vůně šeříku ... tak si vzpomenu na svého dědu.
Byl to kovář, vždycky po práci, už umytý (myl se do půl těla ve škopíku a babička mu žínkou myla záda,) si utrhnul snítku šeříku, dal si ji do klopy a řekl: „Pojď Olinko, půjdeme na špacír“... to mě bylo tak 5 let. Já vzala kočárek s panenkou a šli jsme se spolu projít.
On byl prý děda vztekloun, ale u mě dokázal "nakupovat" snad i hodinu.
Obchod bylo prkno na dvou cihlách, staré noviny a prodávala jsem trávu a kamínky...
Miloval taky jasmín..i ten tu mám, brzy pokvete a já si zase vzpomenu na svoje dětství.
A najednou zjišťuju, jak ten čas rychle utíká…najednou jsem já babička co si hraje s vnoučkama…tak rychle to uteklo, ani jsem si to nestihla nějak pořádně užít...
pomněnky-  na stránky.gif
451_jen_tak.jpg
pomněnky-  na stránky.gif
1
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one